TI-TKHIF-2018-03 Metody kontrolování těsnosti hydroizolací z plastových fólií

Technická informace č. TI-TKHIF-2018-03

Vydavatel:        TKHIF, z.s.

                          Václavkova  519/4

                          160 00 Praha 6

                          tkhif@tkhif.cz

 

Verze:               01/2019

Platnost od:     1.1.2019

 

Související dokumenty:               

[1] ČSN 73 1901:2011 Navrhování střech – Základní ustanovení + Změna Z1: 2013

[2] ČSN P 73 0600 Hydroizolace staveb – Základní ustanovení

[3] ČSN P 73 0606 Hydroizolace staveb – Povlakové hydroizolace – Základní ustanovení

[4] EN 1593 Nedestruktivní zkoušení - Zkoušení těsnosti - Bublinková metoda

[5] ČSN 75 0905 – Zkoušky těsnosti vodárenských a kanalizačních nádrží

 

 

1.   Úvod

                Kontrola těsnosti dokončeného hydroizolačního díla a následná oprava nalezených netěsností je základním předpokladem jeho dlouhodobé spolehlivosti. Ke kontrole těsnosti se v praxi používá několik ověřených metod popsaných níže v této Technické informaci. Kromě těchto existují i další specifické metody, např. systém měření hustoty uměle vytvořeného elektrického pole. Každá z níže uvedených metod má své přednosti a nedostatky v reálných podmínkách, a proto se doporučuje metody mezi sebou kombinovat a zajistit tak maximální efektivitu kontroly.

 

2.   Fáze provádění kontrol a osoby přítomné při kontrole

                Kontroly hydroizolačního povlaku lze rozdělit na kontroly v průběhu provádění díla, kontroly před předáním díla nebo jeho části, kontroly při předávání díla a kontroly po předání díla.

                Kontroly v průběhu provádění díla se obvykle omezují na vizuální prohlídku svarů, nebo na mechanickou kontrolu zkušební jehlou. Namátkovou kontrolu zpravidla provádí mistr nebo předák izolatérů typicky na konci denního záběru.

  • Před zahájením svařování spojů automatem se doporučuje provádět testovací spoj a destruktivní zkoušku tohoto spoje pro ověření nastavení svařovacího automatu. Vzorek z destruktivní zkoušky předák popíše nastavením a datem provedení a založí do stavebního deníku.
  • Kontroly před předáním díla nebo jeho části provádí mistr, předák případně stavbyvedoucí zhotovitele izolatérských prací. Zpravidla se provede vizuální prohlídka díla nebo jeho části a mechanická zkouška zkušební jehlou všech svarů.
  • Kontroly při předání díla se podle konkrétní domluvy zpravidla účastní zástupci zhotovitele (zpravidla stavbyvedoucí) a zástupce objednatele (nejčastěji stavební dozor, TDI, stavbyvedoucí vyššího dodavatele stavby). K prokazování těsnosti se využívá dle domluvy kombinace všech běžně dostupných metod, tj.
  • vizuální kontroly
  • mechanické kontroly zkušební jehlou
  • zkoušky podtlakem
  • zkoušky přetlakem (u dvoustopých svarů)
  • zátopové zkoušky
  • tzv. jiskrové zkoušky
  • jiné zkoušky
  • V případě, že je hydroizolační fólie následně zakryta vegetační střechou, doporučuje se provést zátopovou zkoušku.
3.  Základní popis a technologický postup jednotlivých zkoušek

3.1 Vizuální zkouška           

     Jedná se o nejběžnější formu kontroly, která z principu neumožňuje nalezení drobných netěsností a těžko zřetelných defektů. Vizuální prohlídkou lze odhalit pouze zjevné vady a nedostatky, např. nesvařené přesahy většího rozsahu, evidentně popálená, poškrabaná nebo jinak poškozená místa.

Zkouška je vhodná pro:

  • hydroizolace střešních plášťů
  • hydroizolace staveb
  • hydroizolace balkonů, teras

3.2 Mechanická zkouška zkušební jehlou         

        Zkušební jehlou lze kontrolovat všechny druhy svarů. V případně termoplastických fólií je možno kontroly dělat až po vychladnutí svarů. Zkušební jehla, používaná pro tento druh zkoušky, je součástí základního vybavení izolatéra nebo osoby provádějící kontrolu. Hrot jehly by neměl být ostrý, nýbrž zaoblený. Vedením zkušební jehly souběžně s osou svaru s mírným bočním tlakem lze detekovat nesvařená či separovaná místa. Tuto zkoušku je nutné provést před případným ošetřením svarů pojistnou zálivkou. Místa, ve kterých hrot jehly vnikne do spoje jsou považovaná za netěsná.

Zkouška je vhodná pro:

  • hydroizolace střešních plášťů
  • hydroizolace staveb
  • hydroizolace balkonů, teras

3.3 Zkouška podtlakem pomocí podtlakových zvonů                

Zkouška podtlakem, neboli „vakuová zkouška“ je prováděna podle metodiky EN 1593 Nedestruktivní zkoušení – Zkoušení těsnosti – Bublinková metoda. Vzhledem k její náročnosti ji obvykle není možno provádět v ploše hydroizolace ani na všech spojích, ale pouze na vybraných a tradičně nejvíce problematických místech, tj. zejména v „T“ spojích, v detailech, nárožích, koutech apod. K tomu účelu se používají průhledné zkušební zvony z organického skla, které odpovídají geometrii jednotlivých detailů.

                Princip zkoušky spočívá v nanesení detekční kapaliny (vody se saponátem) na zkoušené místo. Po přiložení zkušebního zvonu, spojeného hadicí s běžící vývěvou dojde k přisátí zvonu k povrchu zkoušené fólie. Uvnitř zvonu dojde k vytvoření podtlaku, který zvedá fólii.  Zkušební podtlak se reguluje ručně vypouštěcím ventilem tak, aby nedocházelo k nadměrné deformaci fólie nebo k poškození spoje. V praxi není rozhodující ani velikost podtlaku, který se udržuje do cca 0,2 bar, ani délka trvání zkoušky. Je-li ve zkoušeném místě ve spoji netěsnost, dojde v řádu vteřin k vývoji bublin v netěsném místě. Takové nalezené místo je považováno za netěsné. Zkouška podtlakem dokáže nalézt i nepatrné netěsnosti.

Zkouška je vhodná pro:

  • hydroizolace střešních plášťů
  • hydroizolace staveb
  • hydroizolace balkonů, teras

 

3.4 Zkouška podtlakem dvouvrstvých „sektorových“ hydroizolačních systémů z plastových fólií

                 V případech, kdy je potřeba navrhnout maximálně spolehlivou, kontrolovatelnou a opravitelnou hydroizolaci stavby, se navrhují tzv. dvouvrstvé, sanační, sektorované hydroizolace spodní stavby.

                Podtlaková zkouška vodotěsnosti sektorů se provádí po celkovém dokončení sektoru a osazení všech injektážích terčů v rámci sektoru. Zkouška se provádí ještě před instalací injektážního potrubí a před položením ochranných vrstev. Jeden z injektážních terčů je osazen zkušební armaturou s kalibrovaným manometrem s dělením po 0,05 baru. Obvykle je na protilehlý terč připojena vakuová vývěva. Ostatní injektážní terče zkoušeného sektoru jsou po dobu zkoušky zaslepeny.

                Vývěvou se postupně odsává vzduch ze sektoru až do dosaženého podtlaku min. 0,5 baru. Při dosažení podtlaku 0,5 baru se uzavírá kulový ventil na potrubí s vývěvou za současné průběžné kontroly dosaženého podtlaku. Cílem je po úplném uzavření ventilu na potrubí s vývěvou dosáhnout stabilního podtlaku min. 0,5 bar. Pracovník provádějící podtlakovou zkoušku vypne vývěvu, zaznamená počáteční podtlak a začne měřit čas. Pokud po dobu následujících 10 minut neklesne podtlak o více než 20% (tzn. při počátečním podtlaku 0,5 bar max. na 0,4 bar), sektor lze považovat za těsný a zkouška se po ukončení vyhodnotí jako vyhovující. Následuje instalace injektážního systému a ochranných vrstev.

Pokud sektor během zkoušky nevyhoví, zkouška se předčasně ukončí a musí být nalezena příčina. Není-li příčina i přes důkladné hledání nalezena, musí se sektor odstranit a provést nově. Úspěšná zkouška a písemný zápis z ní potvrzuje těsnost sektoru a možnost zakrytí sektoru ochrannými vrstvami. Bez provedení zkoušky v této fázi nelze sektor považovat za těsný a schválený k zakrytí. Zkoušku lze v případě pochybností principiálně opakovat i v dalších fázích výstavby (po dokončení ochranných vrstev, nosné konstrukce nebo již ve fázi užívání objektu), na základě domluvy mezi dodavatelem izolatérských prací, pracovníkem ve funkci TDI a vyšším dodavatelem stavby. Velmi doporučujeme provést opakované zkoušky především po dokončení tvrdých ochranných vrstev.

 Zkouška je vhodná pro:

  • sektorované hydroizolace staveb

3.5 Zátopová zkouška  

              Pro provedení zátopové zkoušky lze použít úměrně metodiku dle ČSN 75 0905 – Zkoušky těsnosti vodárenských a kanalizačních nádrží. Použití této metodiky je omezeno danými parametry střešního pláště zejména dovoleným zatížením nosné konstrukce, maximální úrovní hladiny vody a plošnou výměrou střešního pláště. Obvykle jsou střešní pláště s výměrou do 100 m² zatopeny souvislou hladinou, větší výměry pak pouze částečně např. úžlabí střešních rovin nebo jednotlivé zkoušené sektory. Maximální výšku vodního sloupce musí potvrdit statik s přihlédnutím k dynamickému zatížení střešního pláště.

                Doporučená délka trvání zkoušky je v rozmezí 24 až 48 hodin. Zkouška začne okamžikem úplného zatopení vodou zkoušeného úseku a končí po zkontrolování potencionálních průsaků. Vodu je možné pro účely snadnější detekce obarvit potravinářským nebo fluorescenčním barvivem. Obarvená voda ale může zanechat barevné stopy na hydroizolační fólii. V případě pouze nepatrných projevů zatékání není možno rozpoznat obarvenou vodu od neobarvené. Případně je možné v hydroizolaci osadit kontrolní komínky, kterými lze pozorovat, zda dochází k zatékání do skladby.

                Problémem zátopové zkoušky je, že pouze odhalí skutečnost, že je v povlakové hydroizolaci netěsnost. Zkouška však obvykle neupřesní konkrétní místo této netěsnosti. Netěsnost v hydroizolaci se projeví vznikem průsaku ve stropě podstřešního prostoru. Pokud je však ve střešní skladbě pod hydroizolací další souvislá vodotěsná vrstva (ocelové trapézové plechy, železobetonová deska, kvalitně provedená parozábrana apod.) po které voda „putuje“ až k místu, kde může proniknout dále do interiéru objektu, je místo viditelného průsaku ve stropě podstřešního prostoru značně zavádějící a nelze z něj určit místo výchozí netěsnosti v hydroizolaci.

Dalším nedostatkem zátopové zkoušky je riziko jejího chybného vyhodnocení. To se stává v případech, kdy je provedena velmi kvalitně parozábrana (obvykle z asfaltových pásů) a netěsnosti jsou jen velmi malé. V takovém případě může být zkouška vyhodnocena jako úspěšná i přesto, že ve skutečnosti hydroizolační fólií k průniku vody dochází. Další nevýhodou je riziko zatečení většího množství vody do skladby a zároveň případný vliv na nasákavé materiály pod hydroizolací.

Zkouška je vhodná pro:

  • hydroizolace střešních plášťů a teras

3.6 Zkouška přetlakem            

    Zkouška je proveditelná pro spoje fólie, svařené tzv. dvoustopým svarem. Zkouška umožňuje testování celé délky spoje v jedné operaci. Zkouška přetlakem na termoplastických fóliích se smí provádět až po vychladnutí spoje. Zkušební zařízení je instalováno zpravidla tak, že jeden konec svaru je použit k přívodu stlačeného vzduchu s manometrem, který utěsňuje zkušební kanálek. Druhý konec svaru je utěsněn svařením nebo jiným vhodným způsobem. Zkušební tlak by měl být přizpůsoben druhu, tloušťce a teplotě fólie a šířce zkušebního kanálku. Po natlakování kanálku na doporučených 200 až 250 kPa probíhá tzv. kalibrace po dobu cca 5 minut na dotvarování spoje a vyrovnání teploty vzduchu. Následujících 10 minut se sleduje pokles zkušebního tlaku. Po tuto dobu nesmí zkušební tlak klesnout o více než 20 % původní hodnoty. Kladný výsledek zkoušky se potvrdí otevřením druhého konce spoje. Pokles tlaku na nulu ověří průchodnost kanálku po celé délce.

Zkouška je vhodná pro:

  • hydroizolace staveb, u kterých je fólie svařena dvoustopým svarem
  • hydroizolace tunelů a inženýrských staveb, u kterých je fólie svařena dvoustopým svarem

 

3.7 Jiskrová zkouška              

  Principem jiskrové zkoušky je detekce netěsného místa přeskočením jiskry mezi elektrodou zkušebního zařízení a uzemněným vodivým podkladem. Jiskrová zkoušečka je zařízení obvykle napájené bateriemi, které se skládá ze zdroje o vysokém napětí a kartáčové elektrody nebo jiné elektrody, která je pracovníkem tažena po povrchu zkoušeného místa. Přístroj je nutné spojit s vodivým podkladem (uzemnit).

                Dle údajů výrobce zkušebního zařízení se nastaví požadované parametry zkušebního napětí podle druhu a tloušťky fólie. Zároveň se nastaví i citlivost přístroje. Kartáčová elektroda, případně menší elektroda pro kontrolu detailů se pomalu táhne nebo tlačí po zkoušeném povrchu. V místě netěsnosti dojde k přeskočení jiskry obvykle doprovázeného akustickým signálem přístroje. U defektů ve spoji závisí průkaznost na velikosti přesahu fólie a vlhkosti v daném místě. Jiskrová zkouška je výhodná pro svou jednoduchost a rychlost. Její zásadní limit představuje existence vodivého podkladu. Především na střechách, na kterých je téměř vždy vrstva nevodivé tepelné izolace (např. desky EPS, PIR, minerální vaty) a v suchém a horkém období ruku může být provedení zkoušky neprůkazné či nemožné. Za účelem zlepšení vodivosti podkladu existují na trhu speciální vodivé separační textilie, které provedení jiskrové zkoušky značně zjednodušují. Poměrně dobře a spolehlivě je možno provést jiskrovou zkoušku na hydroizolačních povlacích spodní části staveb, které nejčastěji leží na podkladní betonové mazanině nebo jsou v kontaktu (přes separační vrstvu) se železobetonovou stěnou.

 Zkouška je vhodná pro:

  • hydroizolace střešních plášťů
  • hydroizolace staveb
  • hydroizolace balkonů, teras

3.8 Impedanční defektoskopie      

          Impedanční defektoskopie je nedestruktivní metoda, založená na principu měření elektrické impedance pod hydroizolační fólií. Tato metoda využívá tzv. impedanční vlhkoměry. Metoda není přímo využitelná k jednoznačnému prokázání těsnosti povlaku, ale umožňuje vytvořit podrobnou vlhkostní mapu střechy. Ta po vynesení do půdorysu včetně naměřených hodnot umožňuje lokalizovat místa pod hydroizolační fólií, která jsou vlhčí než okolí. Tím je možno přibližně lokalizovat potenciálně netěsná místa a současně diagnostikovat stav tepelně izolační vrstvy. Metodu využívají specializované firmy pro celkovou diagnostiku střešního pláště.

Zkouška je vhodná pro:

  • hydroizolace střešních plášťů
  • hydroizolace teras

3.9 Dýmová zkouška          

      Dýmová zkouška je nejméně obvyklá, resp. velmi ojedinělá zkouška, která se okrajově používá pro nalezení netěsností v hydroizolačním povlaku. Princip zkoušky spočívá ve vhánění barevného, zdravotně nezávadného dýmu pod hydroizolační fólií v předem vyříznutém otvoru. V netěsném místě nebo v místě vadného spoje dým vychází nad fólii a je vizuálně detekovatelný. Zkouška je vhodná především pro oblast okolo detailů. Nevýhodou je nutno vyříznout do fólie otvor, kterým se dým pod fólii vhání. Tato zkouška odhalí pouze větší defekty v hydroizolaci.

Zkouška je vhodná pro:

  • hydroizolace střešních plášťů
  • hydroizolace balkonů, teras
 
4.  Závěr

          Všechny výše uvedené zkoušky musí být předem dohodnuty s vedením stavby a technickým dozorem stavebníka. Požadavek na rozšířenou kontrolu hotové střechy, nebo hydroizolační konstrukce specifikuje projektant v projektové dokumentaci. Provedení zkoušek je oceněno v cenové nabídce zhotovitele střechy nebo vyššího dodavatele stavby. O všech druzích provedených zkoušek musí být vedena technická dokumentace a vystaven protokol o vykonání zkoušky nebo jiný vhodný písemný záznam, především zápis ve Stavebním deníku.

 

Kolektiv TKHIF, z.s.

06.12.2018