Údržba vegetačních plochých střech

Snaha o zpříjemnění životního prostředí vede v posledních letech cestou rozšiřování zeleně prakticky kdekoli. Jednou z cest je rozšiřování zeleně na střechách. Tento fenomén však trochu vybočuje z klasického zakládání zeleně na rostlém povrchu.

Je třeba vzít v úvahu hmotnost zátěže střešní zeleně a nepropustnost pro vodu střešní izolací. Na základě hmotnosti rozeznáváme extenzivní střešní zahrady s tloušťkou vrstvy minerálního substrátu do 150 mm a hmotnosti do 100 kg/m2 a intenzivní střešní zahrady s hmotností vyšší a prakticky neomezenou z hlediska únosnosti konstrukce.

Rozdělení střešních zahrad podle využití:

a)      extenzivní

b)      intenzivní

c)       kombinace extenzivní a intenzivní

 

Extenzivní střešní zahrady

Extenzivní střešní zahrady mají výšku substrátu 8-15 cm a rostlinná společenstva jsou převážně rozchodníky a netřesky. Je možné použít další sortiment suchomilných rostlin, ale ty je nutné při výsadbě a delších přísušcích zalévat.

 

 Obr. 1 Extenzivní střešní zahrada na ploché střeše a zároveň fasádě objektu

Minerální střešní substrát obsahuje max. 5% organické složky s minimem živin a proto je třeba tyto střechy pravidelně 1x za rok hnojit pomalu rozpustnými hnojivy typu Plantacote v dávce 0,3-0,4 kg/m2.

Suchomilné rostliny mají malou konkurenční schopnost s náletovými rostlinami. Je proto třeba pravidelně zpravidla 2x za rok provádět pletí zejména v prvních dvou letech po výsadbě až do doby plného zapojení. Výjimku tvoří rozchodníkové koberce, které po zakořenění jsou plnoplošně zarostlé a nálety jim tolik nehrozí. Počty pletí závisí také na množství srážek, v mokrém roce je nutné věnovat pletí vyšší pozornost a naopak v suchém roce náletová zeleň zpravidla usychá.

Náletová zeleň nemusí vždy škodit, je třeba ji udržovat v takové míře, aby nedocházelo k potlačování vysázených rostlin, např. může být vhodná kombinace s jemnými travami typu kostřava luční apod.

Mimo pletí je rovněž vhodné vyhrabávání starších porostů, kdy dojde ke zvýšení prostoru pro růst nové původní vegetace.

Po výsadbě střešní zahrady se doporučuje zálivka 1-2x týdně, rostliny rychleji koření, zaplňují prostor a více brání rozšiřování náletové zeleně.

Při výskytu většího množství mechů (nad 20% plochy) se používají látky na snížení půdní kyselosti, např. mletý vápenec aplikovaný nejlépe v zimě nebo přípravek Mechostop. Rozvoj mechů souvisí s pomalejším odtokem vody se střechy, které je způsobeno postupným ucpáváním střešních vpustí.

Při použití rozchodníkových koberců na extenzivní střeše je nutná zálivka až do doby zakořenění, jinak dochází ke kroucení koberců, zvětšování spár mezi koberci, které se velmi těžko odstraňují,

Extenzivní střechy velmi dobře prospívají při sklonu střechy od 3° výše, z nichž odtéká voda rychleji. Nevhodné jsou střechy s nulovým sklonem a navíc s prohlubněmi, kde zůstává stát voda déle. Na těchto střechách hrozí vyhnívání suchomilných rostlin a nárůst mechů.

Extenzivní střešní zahrady nevyžadují v zásadě žádnou pravidelnou závlahu.

 

Intenzivní střešní zahrady

Intenzivní střešní zahrady jsou obvykle koncipovány jako pobytové s volným přístupem veřejnosti. Výška substrátu je 16 cm a více a odvíjí se od požadavků vysazovaných rostlin.

  

 Obr. 2 Pobytová intenzivní střešní zahrada na ploché střeše vestavby ve vnitrobloku

Pro zajištění jejich efektivního fungování je nutné splnění těchto podmínek:

-        pravidelná kontrola vpustí, na střeše nesmí stát voda, jinak dochází k rychlému úhynu rostlin. Vzhledem k tomu, že všechny intenzivní střešní zahrady mají pravidelnou zálivku, může snadno dojít k zaplavení střechy,

-        hnojení se provádí 2-3x ročně na jaře (březen, duben) a v červnu kombinovaným hnojivem s obsahem NPK s mikroprvky. Optimální jsou speciální hnojiva pro trávníky s doplněním síranu draselného aplikovaného při druhém hnojení,

-        závlahu na těchto střechách je nutné upravovat podle množství přírodních srážek zejména v letním období. Množství závlahové vody upravovat podle dlouhodobé předpovědi,

-        pravidelné sekání trávníku 1x týdně, v době s max. růstem i 2x týdně,

-        čištění trávníku od mechu 1-2x za rok mechostopem, aplikace dle návodu,

-        doplňování kompostované bezplevelné zeminy 1x za rok vždy na jaře cca 1-2cm,

-        ošetřování zeleně průklestem, výměnou rostlin, případně doplněním provádět stejně jako na rostlém povrchu,

-        likvidace náletových plevelů celoročně během vegetace.

 

Technologická zařízení pro údržbu střešních zahrad

Systémy zavlažování:

a)      kapková závlaha, používá se k závlaze jednotlivých rostlin, závlahu je nutné kotvit a mulčovat těžšími materiály/kačírek,

b)      plošná závlaha, používá se k závlaze trávníků příp. souvislých ploch větších výsadeb

Pro závlahu jsou důležité tyto termíny:

-        spouštění závlah: kontrola pevnosti spojů, časové nastavení závlah, pravidelná kontrola dávkování vody

-        uzavření závlah na konci vegetace: tlakové vypuštění vody ze systému provádí zpravidla odborná firma

 Na střešních zahradách se mohou vyskytovat další zařízení, která slouží pro dům jako jsou solární panely klimatizace, jednotky pro tepelná čerpadla apod. Tato zařízení nebrání instalaci střešních zahrad, je však vhodné pro tyto agregáty vytvořit přístupové cesty z kačírku, šlapáků apod.

 

Údržba stavebních prvků na ploché střeše

Vedle údržby vegetačního souvrství a jejího souvisejícího technologického zařízení je nutno provádět pravidelnou kontrolu a údržbu stavebních prvků ploché střechy.

Jedná se zejména o:

-        odvodňovací systém ploché střechy (vpusti, žlaby)

-        stavební konstrukce vystupující na horní povrch střešního souvrství (např. světlíky, střešní nástavby)

-        stavební konstrukce ukončující střešní plochu (atiky, zábradlí)

Zvláštní pozornost je třeba věnovat zatmelení horního okraje svislé části povlakové hydroizolace ukončené na boku atiky nebo na stěně stavební konstrukce vystupující nad povrch střešního souvrství. Ta je obvykle řešena ukončovací lištou (z poplastovaného plechu nebo z vytlačovaného hliníkového profilu) přičemž je horní okraj spáry mezi touto lištou a stěnou zajištěn zpravidla trvale pružným tmelem. V případě poruchy nebo netěsnosti v tomto zatmelení hrozí nebezpečí pronikání významného množství srážkové vody stékající po stěně pod lištu a tím i pod navazující hydroizolaci do střešního souvrství a dále do podstřešního interiéru.

Povlaková hydroizolace plochých střech je vytažena na stěny vystupující nad střešní plochu nejméně 150 mm (poznámka: pokud ne, pak je to závažná chyba projektu nebo provedení a takové řešení je v rozporu s požadavky jak obecně platných předpisů např. ČSN 73 1901 tak i s požadavky technických předpisů výrobců povlakových hydroizolací). Tato svislá část hydroizolace bývá v případě pochozích (veřejně přístupných střech) zakryta vhodným stavebně technickým řešením, například krycí hliníkovou lištou (viz obr. 3) a nevyžaduje od správce objektu žádnou zvláštní kontrolu.

 

Obr. 3 Ochrana svislé části povlakové hydroizolace krycí hliníkovou lištou

V případě nepochozích střech však může zůstat tato svislá část hydroizolace nezakrytá a může hrozit její nahodilé mechanické poškození. Proto se doporučuje zároveň s kontrolou zatmelení horní hrany svislé části hydroizolace provést vizuální kontrolu i její viditelné části nad přilehlou střešní plochou. Případná poškození hydroizolace provede autorizovaná realizační firma. Kontrolu zatmelení a stavu svislé části hydroizolace se doporučuje provádět 1x ročně.

Odvodnění plochých střech je řešeno střešními vpustěmi nebo žlaby. Zvláště v případě střešních vpustí hrozí u plochých střech s vegetačním souvrstvím zvýšené nebezpečí jejich zanesení a ucpání listím, uschlou trávou a zemním substrátem, splavovanými do vpustí se střešní plochy deštěm. Z tohoto důvodu je nutné provádět kontrolu všech odvodňovacích prvků spojenou s jejich vyčištěním nejméně 2x ročně.

Aby se zabránilo zarůstání bezprostředního okolí vpustí vegetací, které by snižovalo jejich odtokovou kapacitu, doporučuje se v případě extenzivního vegetačního souvrství okolí vpusti v okruhu min. 0,5 m zasypat vrstvou oblázků, v případě intenzivního vegetačního souvrství je vhodné vpust opatřit ochranným konstrukčním opatřením, např. betonovým obrubníkem.

 

 Obr. 4 Ochrana vpusti obsypem oblázky

  1. Nosná střešní deska
  2. Parozábrana
  3. Tepelná izolace (EPS)
  4. Separační vrstva
  5. Povlaková hydroizolace
  6. Separační a ochranná vrstva (geotextílie)
  7. Připevnění tělesa vpusti k nosnému podkladu
  8. Napojovací manžeta povlakové hydroizolace
  9. Nástavec vpusti
  10. Obsyp vpusti vrstvou oblázků
  11. Drenážní a filtrační matrace
  12. Vegetační vrstva

 

 Obr. 5 Ochrana vpusti betonovým obrubníkem

  1. Nosná střešní deska
  2. Parozábrana
  3. Tepelná izolace (EPS)
  4. Povlaková hydroizolace
  5. Betonový obrubník
  6. Připevnění vpusti k nosnému podkladu
  7. Krycí mřížka
  8. Vpust
  9. Napojovací manžeta povlakové hydroizolace
  10. Svar
  11. Separační vrstva
  12. Drenážní vrstva
  13. Filtrační vrstva
  14. Vegetační vrstva

 

Při údržbě ozeleněné střešní plochy je nutné počítat i s vlivem větru. V případě nově navezeného sypkého substrátu hrozí jeho rychlý odnos větrem, zejména v okrajových částech střešní plochy, kde je intenzita působení větru (sání a větrné víry) nejvyšší. Proto je třeba provádět po dobu nejméně dvou měsíců, dokud oseté rostliny nevytvoří souvislý kořenový systém, který celou vegetační vrstvu zpevní, intenzivní zalévání. Mimo jiné i z tohoto důvodu se doporučuje ukončit zelenou plochu nejméně půl metru před okrajem střešní plochy a okrajový pruh oblázkovou vrstvou odolnou proti účinkům větru.

Údržbu ozeleněné střešní plochy je možné výrazně usnadnit již v jejím návrhu. Zejména v případě intenzívních střešních zahrad většího rozsahu je vhodné již v projektu vyřešit:

-        přívod vody pro zalévání (včetně způsobu jeho vypouštění v zimním období)

-        místo pro uložení zahradního náčiní    

-        způsob odvozu zahradního biologického odpadu (suchá tráva, ořezané větve apod.)

 

Bezpečnost práce při údržbě střešních zahrad

V případě pobytových střešních zahrad určených pro vstup veřejnosti jsou na jejich okrajích provedena příslušná stavebně bezpečnostní opatření (atiky, zábradlí výšky dle platné ČSN 74 3305 Ochranná zábradlí atd.) a pro provádění údržbových prací na těchto plochách proto zpravidla nejsou třeba žádná mimořádná bezpečnostní opatření.

Okraje střešních ploch, které nejsou určeny pro vstup veřejnosti, vesměs s extenzivním vegetačním souvrstvím, však obvykle nejsou zajištěny proti pádu osob. Při provádění údržby na těchto plochách je proto nutné dodržovat příslušné bezpečnostní předpisy, zejména:

a)  Nařízení vlády č. 362/2005 Sb. o bližších požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví při práci na pracovištích s nebezpečím pádu z výšky nebo do hloubky

b)  Zákon č. 309/2006 Sb., kterým se upravují další požadavky bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v pracovněprávních vztazích a o zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při činnosti nebo poskytování služeb mimo pracovněprávní vztahy (zákon o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci)

c)  Zákon č. 88/2016 Sb., kterým se mění zákon č. 309/2006 Sb.

Zejména důležité je v této souvislosti ustanovení Nařízení vlády č. 362/2005 Sb., §3, odst. 1, bod b), které upravuje podmínky pro pohyb osob na okraji střešní plochy. Prakticky se jedná o použití osobních ochranných pracovních prostředků (viz Nařízení vlády č. 495/2001 Sb. kterým se stanoví rozsah a bližší podmínky poskytování osobních ochranných pracovních prostředků, mycích, čisticích a dezinfekčních prostředků) v kombinaci s pevnými záchytnými body instalovanými dle příslušného projektu na střešní ploše.

 Ing. Vladimír Horský, Terestra s.r.o.

Ing. Libor Vykydal, TKHIF, z.s.

 

18.01.2018